Figurky – cestovatelky

Kdo si hraje, prý nezlobí. Určitě na tom něco bude.

A zvláště deskové hry mají spoustu výhod.
§ Člověk se u nich dobře pobaví.
§ Nemusí být obzvláště šikovný, a přesto je do hry přijat.
§ Hry s kuželkami a kostkou může hrát každý, kdo umí počítat alespoň do šesti.

Ale za hlavní výhodu považuji fakt, že takové „Člověče, nezlob se“, se může hrát opravdu v každém věku a nikdy u toho nebudete vypadat divně.
o To zajisté neplatí například o stavění hradů z kostek nebo z písku.
o Taková činnost už by se obhajovala mnohem hůře.

Hra „Člověče“, která (podle mého názoru) nechyběla snad v žádné domácnosti, kde měli děti, měla kupodivu docela složitou cestu do našich domovů.
§ Nejprve putovala, pod názvem Pachisi, z Indie, kde byla známá už od sedmého století.
§ Plavila se přes Srí Lanku, Persii, Palestinu, Španělsko.
§ Jenže v Evropě ji asi nějak nepochopili, a tak pomalu zanikla.

Házej ještě jednou

Druhý pokus už byl daleko úspěšnější. Opět putovala z Indie, ale tentokrát až na konci devatenáctého století, zásluhou Angličanů. Ti ji znali pod názvem Ludo. Dlouhé zimní večery, roku 1907, přiměly Němce Josefa Fridricha Schmidta, aby se nad ní dlouze zamyslil, tak trochu ji dotvořil a dal do oběhu.

V Německu ji znají pod názvem „Spěchej pomalu“.

§ V roce 1914, kdy svět právě na strašné čtyři roky ztrácel veškerá pravidla, naše hra je obdržela a začala se sériově vyrábět.

§ Pravidla platí dodnes.

§ Od té doby se jí vyrobilo neuvěřitelných šedesát milionů kusů.
A jelikož „Člověče“ nemá v Čechách ochrannou známku, bylo už několik pokusů si tuto hru přisvojit, a tak trochu na ni zbohatnout. Nepodařilo se. Soud rozhodl, že hra patří všem.

Kdo tedy objevil Ameriku? Korejci?

Na konec bych ráda ještě jednu zajímavost. Když Španělé připluli do Ameriky, zjistili, že tu Aztékové hrají hru, která je téměř totožná s tou, kterou hrají Korejci a znají ji pod názvem Nyout. Z toho se usoudilo, že asijské lodě pravděpodobně dopluly v osmém století do Ameriky.